Daniel Pešta: Záznamy noční hlavy
White Gallery, Litomyšl
12. 6. 2016 – 28. 2. 2017

Daniel-Pesta-Litomysl 2016

 

Výstava prodloužena do konce února 2017

 

Od roku 2010, kdy White Gallery vstoupila na výtvarnou scénu výstavou Stanislava Kolíbala, umožňuje svým návštěvníkům užívat si nevšední alternativu k velkým galerijním institucím, sídlícím v centrech metropolí, v podobě neobyčejných zážitků komorních výstav vsazených do stěn bělostně čisté architektury obklopené syrově krásnou přírodou českého venkova. Prostor, vymezující své území jen meandrující říčkou a vzrostlým stromovím, je prosycen kulturním duchem prostředí, které je do něj pozvolna vpisováno. Do povědomí kulturní veřejnosti se White Gallery zapisuje stále zřetelněji svou koncepcí, jež akcentuje vysoký důraz jak na samotný výběr vystavujících autorů, tak i na nebývale kvalitní realizace expozic. Po představení nejvýraznějších českých výtvarných klasiků konce 20. století si klade za cíl oslovit diváka díly autorů střední generace s jasně profilovanou tvorbou.

Výstavou Daniela Pešty White Gallery reaguje na největší přehlídku umění – Bienále v italských Benátkách 2015 –, odkud přebírá jeho okouzlující a zároveň děsivé objekty v projektu nazvaném Záznamy noční hlavy. Přenesení výstavy z Palazzo Bembo v centru Benátek do Osíka je doplněno řadou dalších děl, z nichž některá vznikají přímo pro výstavu ve White Gallery.

Základní myšlenkovou osu tvoří cyklus snově poetických asambláží, drsně semknutých v blocích více či méně transparentní pryskyřice, skrze niž Pešta divákům pootevírá náhled do svého podvědomí. V paralelních časových rovinách tvořených záblesky osobních vzpomínek překrývá výtvarné fragmenty příběhů a reflexí z nich vycházejících. Pracuje s dobovými fotografiemi z rodinných alb, kde jednotlivé snímky dále dotváří, smotává do ruliček, vrství, ovazuje pronikavě červenou nitkou, kterou často vyšívá obličejům náhubky nebo masky, a reaguje tím na bezmoc či vášeň zachycených osob, v níž jsou uvězněni. Příběh je reálně děsivý a jeho hloubku podtrhuje způsob adjustace, ve které autor pomocí světelných rámů nechává světlo do prostoru, z něhož divák díla vnímá, pronikat skrze díla samotná. Nespokojí se „pouze“ s tím, že by nasvětloval díla; pomocí jejich hloubky nasvětluje dílem diváka, který se tak stává součástí příběhu. Prostor asambláži je za tímto účelem semknut do uměle vytvořeného „black boxu“, který citlivě dotváří vnitřní výstavní dispozici architektury White Gallery a otvírá prostor pro zklidnění či spíše přimknutí diváka k dílu v nejintimnější části rafinované instalace. Protikladem setmělého prostoru je naopak zbylá část instalace obrazů a plastik, kterou vedle velkoformátových maleb a pocitově křehkých objektů z plátna a vosku, podtrhuje médium v podobě autorské videoprojekce. Videoartem, v němž Pešta otevírá svůj široký záběr multimediálního umělce svým brilantním zpracováním obrazu i zvuku, dokresluje celý koncept výstavy motivem dvou žen v pokročilém stádiu těhotenství, jež se vzájemně vzájemně zlehka vískají ve vlasech – obrazem křehkosti a jedinečnosti zrodu lidského života.

Jak tomu již v prostředí White Gallery bývá zvykem, výtvarný koncept přerůstá vnitřní dimenzi výstavního prostoru i do exteriéru. V případě Daniela Pešty se tak děje konceptuálním projektem Gravitation Zero II. K propojení vnitřní i venkovní instalace využívá autor voskový objekt dvouhlavého zvířete nazvaný Double Face, jímž otevírá myšlenku „noční“ snové schizofrenie. Brilantní vosková modelace plastiky dvouhlavého telete, umocněná průhledem, kde každá z hlav využívá samostatnou prosklenou plochu budovy, vzbuzuje silný emoční zážitek a podprahově vyvolává otázky, kam až může dojít umělá manipulace genomu a jeho zneužití.

Martin Janda, kurátor výstavy

 

 

White Gallery
Osík 220, Litomyšl
http://www.whitegallery.cz/