Konceptuální projekty / Boží mlýnky Václava Havla

Myšlenka zrodu výtvarného díla „Boží mlýnky Václava Havla“ vzešla ve dnech, kdy si v duchovním centru Pražská Křižovatka na Anenském náměstí v Praze 1 připomínáme památku úmrtí prvního českého prezidenta Václava Havla.

Záměr samotné realizace vychází z náhodného výběru desítek růží, které občané položili na pietní místo posledního rozloučení s Václavem Havlem, a jejich výtvarného zpracování do konceptuální podoby připomínající odkaz Václava Havla. Vybrané růže červené a bílé barvy byly vyzvednuty dne 26. 12. 2011.

Ohromující množství všech ostatních položených květin bylo následně převezeno na loď, jež s nimi plula po Vltavě. Na závěr její pouti byly květiny vhozeny do proudu řeky.

Technologicky jsem volil transparentní pryskyřici, do níž jsou jednotlivé stvoly květin zality. Materiál pryskyřice je trvanlivý, pevný, odolný proti mechanickému poškození, ale zároveň je pohledově čistý a působí i velmi hapticky. Z vlastních zkušeností vím, že se jej diváci rádi dotýkají. Formálně je dílo zamýšleno jako geometricky přísná řada sedmdesáti pěti pryskyřičných válců (mlýnků) uložených na kinetických ložiscích.

Stěžejní roli sehrál záměr, aby celý projekt nepůsobil staticky a mezi dílem a divákem došlo k fyzické interakci. Koncept tím dostává hravý, ale zároveň meditativní podtext; pozorovatel se stává jeho součástí.

Myslím, že i nekonformnímu Václavu Havlovi by tato myšlenka byla blízká.

Václava Havla jsem nejen obdivoval, ale měl jsem i štěstí, že jsem se s ním mohl osobně vídat a „periferně“ pozorovat jeho specifickou estetiku, z níž se snažím vycházet. Především vzpomínky na tyto chvíle mi dodaly odvahu o podobném projektu přemýšlet.

Koncept nese název „Boží mlýnky Václava Havla“ a vychází ze symbolického čísla 75 – tedy počtu roků, kterých se Václav Havel dožil. Právě s tolika kusy růží jsem se rozhodl pracovat. Jeden anonymní květ za každý rok života. Vedle letopočtů Havlova narození (1936) a úmrtí (2011) jsem jako významný mezník použil revoluční rok 1989. Tato hra čísel mě přivedla k myšlence využití 53 rudých, bolestných květů, vyjadřujících počet roků, jež Václav Havel prožil v nesvobodě před Sametovou revolucí, a 22 bílých květů naděje, symbolizujících délku jeho života po revoluci.

Nejdůležitějším mottem celého díla je však neúnavný boj Václava Havla za svobodu, jako nejvyšší hodnotu lidského bytí. V jeho případě nabíral mimo jiné podobu podpory nezávislosti Tibetu a otevřeného přátelství s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou.

Tato souvislost mne přivedla až k motivu tibetských modlitebních mlýnků, které mohou diváci po vzoru tibetských mnichů postupně roztáčet a dodávat tak symbolicky životodárnou energii jak odkazu Václava Havla, tak zataveným květům.

Náhodný však není ani název celého díla. Jedná se o zjevnou parafrázi starého českého úsloví: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!“

Na projektu jsme s týmem postupně pracovali pět let a do finální podoby v prostorách Pražské křižovatky jsme jej osadili v září 2016, u příležitosti nedožitých 80. narozenin Václava Havla.

Růže se takto vrátily na své původní místo, na věčnou památku prvního českého prezidenta.

Za spolupráci na tomto projektu bych rád poděkoval paní Dagmar Havlové za její vstřícnost, panu Martinovi Jandovi za pomoc při architektonickém a technickém řešení, panu Albertu Králičkovi za spolupráci při odlévání květů, jakož i panu Vítězslavu Tomoszovi a všem anonymním dárcům růží.

 

Daniel Pešta